Milý deníčku a moji drazí pravidelní čtenáři (a samozřejmě ostatní),
dnes mám pro vás smutnou zprávu. Necvičila jsem se Shaunem. 🙁 Důvod? Jedno slovo – Jumping! Naše instruktorka Zuzka nás dnes totálně odrovnala. Už ze začátku hopsání jsem měla pocit, že je něco špatně, že mi to nejde, jsem unavená a svaly to nedávají. Nicméně jsem to nevzdávala, dodržovala pitný režim a myslela na banán, který jsem snědla hodinu před. Bohužel to nepomohlo a v polovině přišla krize. Ocitly jsme se na pomyslném vrcholu a cvičily takovou masakr sestavu, při které musíte maximálně rychle zadupávat do trampolíny a dokonce i v mírném dřepu (jakmile se dozvím jméno písničky, nasdílím sem odkaz, stojí za to). Ne, prostě to nešlo. A co jsem se tak rozhlížela po těch zbylých 5ti slečnách, tak ani ty to nějak extra nedávaly. Prostě dnes, ačkoliv byl krásný jarní den, nás zmohla únava.
Těch zbylých 15 minut hopsání jsme tak nějak doklepaly a modlily se za konec. Ve tři čtvrtě přišla záchrana v podobě posilování břicha (které bylo mírnější jak minulý týden a které se ani nedalo srovnat se včerejší liškou – HardFox SixPackem). A v 10 jsme “úspěšně” skončily. I když jsme nejely na sto procent a byly jsme unavené, pot z nás stékal jak při cvičení se Shaunem. A velice nás s Barčou překvapilo, když nám Zuzka někdy během pauz mezi sestavami řekla, že je dobré před Jumpingem nejíst. Nejméně DVĚ hodiny!!! Takže banáne pápá, tebe už si asi nedám. A když nad tím tak přemýšlím, tak minulý týden jsem před lekcí nic nejedla a byla jsem ok, nyní mi banán nepomohl. Tak uvidíme, jak to bude příští týden.
Dnešek však považuji za menší potupu. A to hlavně proto, že jsem po cvičení byla totálně odrovnaná a když jsem cca v jednu hodinu odpoledne došla domů, lehla jsem si na postel a usnula! Spala jsem asi 3 hodiny a zadek mě bolí ještě teď! O nohách ani nemluvím, v těch vůbec nemám energii, a to jsem během dne normálně jedla (i výšlap schodů pro mě byl porod). Jumping je prostě pro nás holky masakr, a kdo říká, že ne, ten to buď během lekce fláká, NEBO na tom cvičení nikdy nebyl, NEBO má extrémně dobrou fyzičku a tělo Discoboluse.
Co se Shauna týče, dnes měl být na pořadě Speed 2.0, a i když jsem ještě asi před dvěmi hodinami uvažovala, že nebudu lemra líná a odcvičím to, svaly mě přesvědčily, že to prostě nepůjde. A Tom mě samozřejmě v mém “nicnedělání” nechtěl nechat samotnou, a svůj Speed 1.0 tak chtěl dnes odpískat! Musela jsem ho několikrát přesvědčovat, že na rozdíl od něj jsem už časně ráno byla na nohou a mířila směr hodinové mučení na Hybešově ulici v Gym & Joy studiu. Nakonec se ale teda rozmyslel a svůj Speed odcvičil. Nebudu posuzovat, jak mu to šlo, to ať si posoudí on sám :-D, důležité je, že to nakonec v pořádku dal a určitě i z tohoto 50% výkonu bude mít ve finále lepší výsledky než já, která se snaží cvičit vše na 70-100% výkon. Chlapi no… V tomto jste zatracení luckeři… 😀
Další úterek je tedy (ne)úspěšně za námi, já vám přeji dobrou noc a jdu hupky dupky na kutě. 🙂
Vaše Gábi a Tom 🙂
PS: Zítra se s vámi podělím o bezva kurzu, který si pro nás na měsíc červen připravilo Centrum sportovních aktivit Mendelovy univerzity. Jsem z toho úplně hotová. :-):-):-)<3
Prostor pro vaše komentáře.