PartyLite Obsession

Milí přátelé,

jelikož jsem od úterka nic nenapsala, dneska, pokud vše půjde tak, jak bych chtěla, ode mě můžete očekávat dva články. A jeden z nich bude právě o naší včerejší (ne)zábavě. 🙂

Se spolužáky informatiky jsme se rozhodli, že si zajdeme do dětského zábavního parku Bongo, který pravidelně pořádá i večery pro dospělé. Na ploše 2800 m2, která se nachází ve staré hale, můžete najít nejrůznější dětské atrakce. Od bazénu plného kuliček, přes trampolíny a dětské hrady, až po horolezeckou stěnu a prostor pro občerstvení. Upřímně, ze začátku jsem jít nechtěla, ačkoliv v sobě pořád to dítě mám, je těžké ho probudit před ostatními a do sytosti se vyblbnout. Ale začala jsem se na tento večer psychicky připravovat, a když jsme potom vystoupili na zastávce šaliny, překvapilo mě, kolik lidí v našem věku s námi do Bonga zamířilo.

Celý park se měl otevírat kolem půl osmé večer, my tam byli dříve a nejsem si jistá, v kolik přesně nás slečny pustily dovnitř. Nicméně jsme na pokladně nahlásili, z jaké jsme rezervace (je potřeba ji mít, večer bývá rychle “vyprodaný”), zaplatili jsme vstupné 80 Kč a zálohu za skříňku 200 Kč – jednu skříňku můžete mít i ve více lidech. Barčou mi bylo doporučeno, abych si vzala pohodlné a starší oblečení, které se při nejhorším může zničit. Poslechla jsem ji a vzala jsem si s sebou staré modré kraťase a velké pohodlné triko (měla jsem si vzít však i druhé ponožky, no nevadí). Na záchodcích jsme se pak převlékly a vrátily se zpět ke kamarádovi Tomovi, který už samozřejmě byl převlečen (jak to vy chlapi děláte?? :-D).

Nejprve jsme zamířili na skupinku 6ti trampolín, a to se nám stalo osudné. Hopsali jsme asi minutu a Tom špatně dopadl, přišlápl si jednou nohou tu druhou a už jsme volali rychloum – diagnóza: zlomená noha v kotníku. Nebudu to rozvádět do podrobna, protože to není nic pěkného, nicméně bych jen chtěla říci, že jak se o mužích tvrdí, že jsou v takovýchto chvílích horší jak ženy, tak v případě Toma to neplatí. Celou dobu tu situaci nesl VELMI statečně, nebrečel a ani neomdlel, jen v pravidelných intervalech křičel sprosté nadávky (ale upřímně, kdo by nenadával). Sanitka přijela za cca 10 minut, které mně osobně (a jemu určitě také) připadaly nekonečné, a celých deset minut, po které se pánové ze sanitky starali o Toma, mi přišlo ještě delších, než předtím. Nakonec však Toma stabilizovali, zlomený kotník mu zafixovali do dlahy, napíchli ho na kapačku a naložili do sanitky. Bohužel jsme s Barčou s ním jet nemohly, a ačkoliv byla naše nálada na bodu mrazu, došli nám další spolužáci a my s Barčou se rozhodly, že když už máme zaplacený vstup a stejně Tomovi nijak nepomůžeme, zůstaname v parku.

Chvíli jsme po parku chodily jako tělo bez duše (pánové se někam zdejchli), ale pak jsme se rozhodly, že půjdeme do velkého prolézacího hradu a najdeme děla na molitanové míčky. Nabraly jsme si do trika cca 15 míčků a šly to vystřílet. V prostoru, kam se střílelo, se zrovna “prali” nějací pánové, tak jsme je použily jako terč, což jim ale vůbec nevadilo, protože se ani jednou neotočili, když jsme je trefily. 😀 Jakmile jsme vystřílely zásobu, šly jsme na jakousi napodobeninu tažné pomy, na kterou se člověk mohl posadit a s rozjezdem se mohl nějaké čtyři metry svézt. No, za sebe můžu říct, že tato atrakce byla pro mě top. 😀

Ale abysme celý čas nezabily na jedné atrakci, prolezly jsme celý hrad a šly se podívat na nafukovacího draka. Obdobnou atrakci ve formě velryby měli v Maďarsku, když jsem tam byla jako malá. Drakovi se otevírala a zavírala pusa a v jeho puse se nacházely schody, po kterých jste mohli vyšplhat nahoru a svézt se po skluzavce (která vůbec neklouzala :-D) dolů.

Jako další atrakci jsme navštívili velký skákací hrad, s nafukovací kopulí uprostřed. Tam jsem začala skutečně blbnout, vzpomněla jsem si totiž na pohyby z Jumpingu a v atrakci je použila. 😀 Stehna bolela, ale jen dočasně. Kluci s námi v hradu byli také, a seděli na kopuli. My vylezly za nimi, ale jelikož jsem já osobně měla strach, že spadnu, brzo jsem slezla dolů a dívala se na ně z těch bočních nafukovacích částí. 😀

Další atrakcí na pořadě byly velké trampolíny, kde jsem strach neměla, protože nás slečna zapásala do popruhu a my se tak mohly houpat jen nahoru a dolů, dopředu a dozadu, žádné blbinky nebyly povoleny. Tak jsem si ve vzduchu zkoušela šňůru a roštěp. 😀

No, po pár minutách jsme se rozhodly zkusit další atrakci, a tou byl mini nafukovací hrad bez kopule, tam jsme ale zase vydržely jen chvíli a šly jsme do kuliček.

Ty byly peckovní, mamka sice v práci mají taky bazén s kuličkama, ale tam to není takový sranda, když jste tam sami. 😀 Tady se k nám přidali i kluci a rozdělili jsme se na dva tábory, oni se zabarikádovali naproti bazénu a my zůstaly v kuličkách. Začala klasická bombardovací akce, ale jelikož jsou ty kuličky moc lehké, střela samozřejmě nebyla vůbec cítit. A tak jsme začali házet vším ostatním. 😀 V atrakci se nacházely ještě nafukovací gymnastické míče a vycpané velké kostky s písmenky. A už to jelo.

Ale nakonec jsme to vzdali a šli dál. S Barčou jsme ještě zkusily vylézt na mega dlouhé skluzavky s vlnkama, ale mně to vůbec neklouzalo (jaké mé zklamání bylo, když ve vedlejší dráze profrčela slečna v teplácích až dolů). 😀

No a pak už jsme byli všichni tak vyprahlí, že jsme se rozhodli koupit si pití. Fronta na pití byla nekonečná (možná by příště prospělo, kdyby paní za pokladnou pořád někam neodbíhala), ale naší vysněné ledové tříště s lesním ovocem jsme se dočkaly. Kluci si dali točenou malinovku, která popravdě nebyla nic moc. Ledová tříšť byla o mnoho lepší a na můj (již měsíc) bolavý krk naprostá ideálka. Sice jsem občas byla v situaci, kdy mi ledová tříšť ledovala celou oblast krku až moc, ale stálo to za těch 25 Kč. Když jsme tam tak seděli, začali hlásit blížící se konec některých atrakcí, ale nám už se ani moc nechtělo. Před koncem jsme si ještě jednou prolezli ten velký hrad s děly a pomou a pak už jsme se odebrali do šaten a domů.

Mezitím nám ještě Tom volal z nemocnice a oznamoval svůj stav, no, nezávidím mu to, ale bohužel už se stalo. A jelikož vím, že tento článek bude číst až se probudí z narkózy, tak mu chci touto cestou vzkázat, že je to frajer a že by se málokdo na jeho místě zachoval tak statečně a uvědomělě, jako on. 🙂

Mějte se hezky, vaše Gábi.

Poznámka: Všechny fotografie jsou pouze ilustrační a zdrojem jsou buď oficiální stránky Bongo parku  a nebo jejich oficiální FB profil.