PartyLite Obsession

Milí přátelé!

Tento článek jsem vám slibovala již dlouho. Bohužel jsem však měla nějakou prácičku (webovky pro známou), kterou jsem chtěla nejprve dodělat, než se vrhnu do článku, který dle mého zasluhuje více pozornosti. Ale razím heslo: “Lepší pozdě, než-li vůbec.” Takže jdu na to… Pohodlně se usaďte, bude to na dlouho.

Jak jste se již mohli dočíst v sekci O mně, jsem studentka Provozně ekonomické fakulty. Momentálně studuji první semestr na navazujícím magisterském stupni. A proč to vlastně zmiňuji? Vysoká škola je totiž ten milník, který v mém životě lecos změnil. Když to vezmu popořadě, po nástupu na vysokou školu jsem se chtěla odprostit od nálepky ze střední školy. Nebo ne nálepky, vysloveně jsem asi nebyla označena za tu šprtku nebo toho loosera. Ale stalo se pár událostí, díky kterým mě půlka třídy nesnášela a půlka se se mnou jakž takž bavila (ale v této půlce jsem zase našla ty opravdové přátele na celý život). Proto jsem se na vysokou školu dost těšila. Hlavně jsem se přihlásila na takový obor, o kterém jsem byla přesvědčená, že je to konečně to, čemu se chci v profesním životě věnovat. Předtím jsem totiž chodila na obchodní akademii, a abych pravdu řekla, tenkrát jsem se tak rozhodla hlavně kvůli kamarádkám… A taky kvůli tomu, že mi bylo neustále zdůrazňováno, že se s ekonomkou budu mít v budoucnu dobře… No, ty doby už jsou dávno pryč, dneska je ekonom každý druhý inža a tato profese již dávno ztratila na serióznosti. Ale tím nijak nechci shazovat toto povolání, těch schopných ekonomů je však málo, ale pokud se někdo mezi ně řadí, je to opravdu profík a my ostatní si před ním můžeme sednout na zadek.

Takže jsem nastoupila na Mendelovu univerzitu a ta škola mě opravdu nadchla. Je to místo, kam se ráda vracím, kampus školy je v letních dnech opravdu krásný a místní arboretum je jako stvořeno pro naprosté vypnutí mozkovny a kochání se tou krásou. Co se mého oboru týče, nezatracuji ho. Jsou zde předměty, o kterých si myslím své, ale také předměty (nebo spíš přístup učitelů), které ve mně probudily zájem (informační systémy) a nebo oprášily dávno zapomenutý a zatracený koníček (viz. počítačová grafika). A chtě nechtě to má vše velkou souvislost s mou láskou k PartyLite. Ale cesta ke svíčkám byla trochu krkolomnější…

Pamatuji si to, jakoby to bylo včera, kdy jsem byla díky Facebooku pozvána na focení vánočně laděných fotografií k jedné (pro mě tehdy neznámé) nadané slečně fotografce. Její ateliér byl zároveň i jejím bytem a slečna (Lenička Fialková) byla velmi sympatická mladá holčina. Shodou okolností mě v jejím velkém pokoji, který sloužil jako místo pro fotografování a také kancelář, upoutal jeden jediný koutek. Byla to větší otevřená skříň, ve kterém měla vystaveny výrobky Mary Kay. Tato značka pro mě byla tehdy docela neznámá, jedinou věc, kterou jsem o této značce věděla, byla její cena. Ale nějak mi to nedalo, a po fotografování jsme o této značce, o výrobcích a o celkovém firemním konceptu s Leničkou hodily řeč. Samozřejmě jsme se dostaly i k možnosti práce v Mary Kay, a jelikož jsem byla v prváku na VŠ a bavilo mě cokoliv kolem líčení (+ jsem se chtěla líbit novým spolužákům O:-)), dlouho jsem se nerozmýšlela a uzavřela smlouvu, objednala výrobky a těšila se, jak mi penízky budou padat do klína… Ale takto to opravdu není, a jak rychle moje nadšení pro věc vzplanulo, tak rychle také uhaslo…

Koncept Mary Kay a jejího osobního růstu je skvělý, o tom prostě žádná… Líbí se mi, že peníze nedostáváte jen tak, ale za opravdovou práci (což jsem ze začátku úspěšně ignorovala). Respektive, vy samy si určíte, jak moc chcete vydělávat, a podle toho také pracujete. Ale bohužel jsem před těmi pár lety chtěla brigádu, kde budu dostávat fixní plat, což bohužel v MK není. A jelikož moje okolí na tuto kosmetiku a na můj nový “koníček” reagovalo spíše negativně, šlo to všechno do kytek… Navíc jsem v té době poznala svého současného přítele (který včera oslavil 24. narozeniny a se kterým budeme 1. května 3 roky, jupííí :-*) a tak jsem samozřejmě měla o výmluvu navíc, proč se na práci v MK vykašlat. Znáte to, červík v hlavě hlodá a počáteční zamilovanost, kdy chcete být pořád jen se svojí drahou polovičkou a nedělat nic jiného (včetně školy), vzali za své. A tak jsem se od Mary Kay distancovala. Nicméně alespoň chvilkové působení v MK mi otevřelo oči a ukázalo, že ještě pořád existují práce, které jsou pro člověka koníčkem a i tak mu vydělávají nemalé penízky.

A nyní se již konečně dostávám k mé velké posedlosti, svíčkám PartyLite. Přítele jsem v tomhle článku nezmiňovala náhodou. Jen díky jeho mamince (kterou tímto zdravím) jsem měla možnost seznámit se s firmou PartyLite. Už ani přesně nevím, jak tomu bylo, jediné co si pamatuji je to, že jsme párkrát listovaly katalogem a povídaly si o výrobcích. V té době jsem však viděla jen jedno – ceny, ceny, ceny… I když mi přítelova maminka neustále opakovala výhody svíček a mohla jsem si je na vlastní čichové buňky ozkoušet, stejně jsem měla v hlavě blok v podobě ceny. A tak se jednoho krásného večera stalo, že mi bylo nabídnuto zúčastnění se svíčkového posezení ve Žďáru nad Sázavou a já s nadšením přijala…

Dámy a pánové, mohu vám říci, že již při vstupu do hotelu Jehla, kde se tato posezení konají, mě do nosu udeřila nádherná vůně. S každým dalším vystoupaným schodem byla vůně intenzivnější a intenzivnější, a to, co na nás čekalo po vstupu do místnosti, se nedá popsat. Když to vezmu zeširoka:

• výzdoba – nádherně naaranžované dekorace z aktuálního katalogu + zapáleno několik svíček,
• návštěvníci – kolem dlouhého stolu sedělo převážně dámské osazenstvo s širokými úsměvy na tvářích
• občerstvení – může to znít jakkoliv, ale ten zákusek a kafe udělá člověku radost a pomůže shodit přebytečnou nervozitu
• bonus – dáreček v podobě čajové svíčky v roztomilém modrém pytlíčku na zavazování.

Jakmile udeřila 17. hodina, na kterou bylo posezení sezváno, ujala se slova prezidentka společnosti Lucie Záleská. Zeptala se, kdo firmu PartyLite nezná, a ve stručnosti zdůraznila hlavní výhody a nevýhody produktů. Dále představila vystavené dekorace a jakmile měla “odprezentováno”, měli jsme čas na obhlédnutí, ošahání a očichání všech výrobků a sdělení si dojmů. Můžu vám říci, že po té půl hodině, kdy jsme tam s přítelovou maminkou byly, jsem měla na tváři také široký úsměv. 🙂 Ta dobrá nálada a euforie, která se v místnosti vyskytovala, by dokázala zahnat jakékoliv chmury. A to je přesně to, co mě na společnosti PartyLite nejvíce uchvátilo. Prostě ten fakt, že i když se jedná o další formu osobního prodeje, ke kterému má většina populace odpor (ne-li přímo fóbii), najdou se i lidé, kteří tuto nelibost nenuceně překonají a pak se k firmě a jejím produktům velmi rádi vracejí… Tak jsem i já uskutečnila svůj první nákup – byl to vosk do aromalampy ScentPlus ve vůni Černá orchidej. A netrvalo dlouho a já dostala šanci zaregistrovat se do této společnosti a šířit dobrou náladu, kterou u spousty lidí navozuje. 🙂

Takže abych to trochu shrnula… Kdybych nezačala chodit na PEF Mendelu, s největší pravděpodobností bych nezačala pracovat pro Mary Kay (takže by se mi nikdy neotevřely možnosti osobního prodeje a já bych k této formě “podnikání” měla fóbii jako 3/4 národa), dále bych s velkou pravděpodobností nepoznala přítele, který by mi (ne cíleně) nepomohl s rozhodnutím skončit s Mary Kay, a také bych neměla šanci seznámit se s jeho rodinou a celkově i se společností PartyLite, protože jak víme, PartyLite je v ČR krátce a než se rozšíří v Brně (jestli vůbec), tak to bude ještě pár let trvat. 🙂 Náhoda? Nemyslím si, všechno má svůj důvod a PartyLite si mě prostě našlo… V této firmě jsem nyní cca 5 měsíců zaregistrovaná, a i když jsem na tento koníček neměla tolik času, kolik bych si představovala (magisterský stupeň je opravdu záhul), moje náklonost ke společnosti a jejím produktům mě neopustila, je dokonce čím dál větší (takže si můžu být setsakramentsky jistá, že dělám správnou věc!). Za to ale můžu vděčit hlavně přítelovi a jeho mamince, dále kamarádkám a své vlastní rodině, kteří mě neustále podporují a dokazují mi, že to, co dělám, má smysl. Takže bych jim touto cestou chtěla mooooc poděkovat, i když se může zdát, že ještě není za co, já to vnímám tak, že jsem našla další smysl svého života – činnost, která mě naplňuje, ze které mám radost a která mi dokáže zvednout náladu kdykoliv na ni pomyslím.

A ještě takovou poznámečku na závěr: Mary Kay je skvělá značka! U nás má sice všelijakou pověst, ale dámy, je to jen a jen o lidech. Zjistila jsem, že spousta lidí je do této práce nalákána jen pro vidiny velkých výdělků, a pak to dopadá tak, že ty dámy nejsou schopny vám správně určit ani typ pleti, natož doporučit správné přípravky či vás nalíčit (a dokonce se vyskytují na dosti vysokých postech). A proto je pak spousta nespokojených zákaznic, které špiní dobré jméno a dobrou pověst značky. Ale jelikož mám s firmou a výrobky osobní zkušenosti, nemůžu o ní říci nic špatného. Jen mi prostě tato práce nebyla souzena. Nebavilo mě to tolik, jako mě teď baví PartyLite, a tady ten hnací motor v podobě záliby ve vaší práci je extrémně důležitý! Jen poté můžete dosahovat výsledků, o kterých se vám předtím ani nesnilo. Není totiž nic lepšího, než mít práci jako koníček… 🙂 A v této “práci” můžu využít jak moji milovanou grafiku (návrh loga, webovek, materiálů, atd.), tak i moje umělecky orientované já, např. v podobně aranžování bytových dekorací a svíček při různých akcích.

Mějte se hezky, a když by vás cokoliv zajímalo, pište do komentáře pod článek… 🙂

PS: V dalším článku se pustím do shrnutí, co se mi na “práci” v PartyLite nejvíce líbí.